Jiz prvni pohled na hriste me dosti rozhodil, nebot misto tradicni prorostle skvary, betonovych doskocist na dalku a trech drevenych lavickach jsem spatril skvely tartanovy povrch, piskoviste plne pisku a hlavne obri tribunu pro nekolik stovek fandicich divaku!
Co je to za spravedlnost, pomyslel jsem si! Kdyz jsem podaval hvezdne vykony, tak nebylo na opravu chatrajiciho hriste, ale jen co olympijska nadeje opusti svuj osud, postavi tam toto! Takova krivda, nepricetnost i demoralizace se ve me misili...
...spolknul jsem horkou pilulku pravdy a rozebehl jsem se po ovalu. Po druhem kolecku jsem zjistil, ze i kdyz je hriste na zavodni urovni a uplne nove, sotva dycham a boli me nohy jako za starych casu. Po dobehnuti meho vytyceneho cile jsem spadl na zada, popadal dech, zadival se na nebe a rozpomnel se, ze prave proto jsem tenkrat tak zbabele odesel z atletiky...
Otazka za dva bludistaky: Kdo pozna z obrazku, kolik kolecek jsem nakonec bezel??? (Poctive jsem je zaznamenal)
Istvanutva, Szia stock
No comments:
Post a Comment